Chcete rychle zjistit, jestli auto bylo lakované po nehodě, nebo jen kosmeticky opravené? Dá se to poznat během pár minut, když víte, kam koukat. V článku najdete jednoduché testy, typické hodnoty tloušťky laku a jasné signály přelaků i tmelu. Přidám i reálné příklady a jak s nálezem vyjednat cenu. Jsem z Brna a kolem bazarů chodím i se psem Maxem - typické chyby vidím na první pohled, naučím to i vás.

• TL;DR: rovnoměrné odlesky, stejné mezery karoserie a čisté hrany u těsnění obvykle značí originální lak.
• Rychlý trik: porovnejte „pomerančovou kůru“ (strukturu laku) mezi díly - každý díl by měl mít podobnou kresbu.
• Měření: běžný originální lak mívá cca 80-160 µm; místní přelak často 180-300 µm; tmel 400-1000+ µm.
• Hledejte: přestřik na gumách, barvu na šroubech pantů, ostré „maskovací“ hrany, jiné odstíny v různém světle.
• Když si nejste jistí, investujte pár stovek do prohlídky u nezávislého servisu nebo DEKRA/Cebia - ušetří to desítky tisíc.

Rychlý přehled, co si vzít s sebou a jak vypadá tovární lak

Než vyrazíte, připravte si pár drobností. Většina je v telefonu nebo v kapse. Tohle stačí na prvotní verdikt, i když stojíte mezi dalšími zájemci.

• Silná čelovka nebo malá LED svítilna (ideálně s neutrální bílou), na stín a detaily okrajů.
• Čistá mikrovláknová utěrka (setřete prach, ať nepletou šmouhy).
• Magnet s tenkou látkou/feltem (na ocelové díly pomůže odhalit tmel - ale pozor, mnoho dílů je hliníkových/plastových).
• měřič tloušťky laku (ideálně pro ocel i hliník; levné kusy často lžou, raději vyberte ověřenou značku a před měřením zkalibrujte na nulové destičce).
• Seznam bodů pro kontrolu a pár fotek referenčního vozu stejné barvy (pomůže s odstínem).

Jak vypadá tovární lak? Je rovnoměrný, s plynulou strukturou („pomerančová kůra“) podobnou napříč díly, bez ostrých hran a bez „mlhy“ barvy na těsněních. Šrouby na pantech dveří, kapoty a víka kufru nemají stopy po povolení ani barvu přes hranu. Těsnění je čisté, bez přestřiku. Mezery mezi díly jsou pravidelné - kapota nečouhá, dveře neškrábou o sloupek, lícování je symetrické.

Typické hodnoty tloušťky laku: podle metodik používaných u kontrol ojetin (DEKRA, Cebia) se u většiny aut v Evropě pohybuje originální lak přibližně v rozmezí 80-160 µm. Některé prémiové značky a vícevrstvé perleťové laky mohou být i 150-200 µm. Opakované lakování zvedá čísla často na 180-300 µm, použití tmelu klidně na 500-1000 µm i víc. Nehledejte absolutní číslo - důležitější je rovnoměrnost napříč díly a logika nálezů.

Částky berte jako vodítko pro vyjednávání v roce 2025 v ČR u běžných aut nižší a střední třídy. Reálné ceny lakování se hodně liší podle kvality práce a regionu.

Krok za krokem: kompletní prohlídka laku, která nezabere víc než 20 minut

Čas je vzácný. Když parkují další zájemci za vámi, potřebujete rychlý, ale systematický postup. Tohle mi funguje desítky prohlídek po celé republice.

1. Světlo a vzdálenost: začněte v přirozeném denním světle, odstup 2-3 metry, obejděte auto dokola. Sledujte odlesky - látkové vlny, které na továrním laku plynule „tečou“, se na lakovaných dílech často lámají. U metalíz a perletí si stoupněte tak, aby slunce bylo ze strany.
2. Odstíny: porovnejte kapotu vs. blatníky, dveře mezi sebou, víko kufru vs. zadní blatníky. U perleťových barev se rozdíl nejlépe chytá pod ostrým úhlem a v podzemních garážích pod zářivkami (klidně si vyžádejte přeparkování).
3. Struktura „pomerančové kůry“: přistupte blíž a koukněte na strukturu laku. Továrna má konzistentní „zrno“. Přelak často vypadá hladší nebo naopak výrazně hrubší. Porovnávejte mezi díly, ne v rámci jednoho.
4. Hrany a těsnění: svítilnou podél hran dílů. Hledejte ostrou „maskovací“ hranu (prst ji někdy cítí lépe než oko). Pod těsněním dveří zvedněte gumu - přestřik je jasná stopa. Mrkněte na lišty, mlhovky, mřížky, znaky - levné lakování je často postříká.
5. Šrouby a panty: otevřete kapotu, dveře a kufr. Zkontrolujte šrouby, panty a zámky. Barva odřená klíčem nebo přestřik přes podložku znamená demontáž a lak. Pod gumovým oplastováním sloupků bývá přestřik ukrytý.
6. Měřte chytře: na každý díl aspoň 3-5 měření - horní, střed, spodní okraj. Střídejte svislé i vodorovné části. Nezapomeňte na střechu a A/B/C sloupky. Plastové díly (nárazníky) běžný měřák nečte. U hliníku potřebujete přístroj pro neferomagnetické kovy.
7. Magnetický test (pomocný): přes tenkou látku přiložte magnet na podezřelé místo. Slabší přitažlivost může znamenat tmel, ale pozor - může to být hliník. Vždy porovnávejte s jiným dílem stejného materiálu.
8. Spáry a lícování: zepředu zkontrolujte mezeru kapoty vs. blatníků. Má být stejnoměrná. Totéž zadní dveře vs. blatníky. Dveře několikrát zavřete - neměly by „odskakovat“ ani se dotýkat těsnění zvláštně.
9. Skla a štítky: zkontrolujte roky na oknech (v rozích). Měly by sedět s výrobním rokem auta. Jeden jiný rok může znamenat výměnu po kamínku, víc rozdílů na jedné straně často značí bouračku.
10. Test v dešti a ve stínu: když je auto mokré, nerovnosti se paradoxně ztratí. Požádejte o setření panelu utěrkou nebo kontrolu uvnitř. Ve stínu si vezměte svítilnu šikmo k povrchu - vyjede „pomeranč“ i prach pod lakem.

Heuristiky, které šetří čas:

• Rovnoměrnost nad absolutní čísla: 120 µm vs. 140 µm není drama, ale 120 µm vs. 320 µm na vedlejším dílu už je.
• Střecha a sloupky jsou reference: bývají originál, pokud auto nešlo přes střechu.
• Jeden díl přelak? Většinou kosmetika. Dva sousední díly přelak a tmel u hrany? Už vyšší riziko konstrukčního zásahu.
• Perleť a třívrstvé laky mají přirozeně vyšší tloušťku, ale pořád konzistentní napříč díly.
• Keramická ochrana a PPF fólie mohou zvednout měření o jednotky až desítky µm (PPF), ne o stovky. Vizuální kontrola hran fólie to snadno odliší.

Příklady z praxe (typické scénáře):

• „Všude 110-140 µm, střecha 120 µm, hrany čisté“ - tovární lak. Jde spíš o stav a servisní historii.
• „Levé přední dveře 210-230 µm, ostatní díly 120-140 µm, hrany čisté“ - lokální přelak po škrábnutí. Minimální riziko, slušný argument pro malou slevu.
• „Pravý blatník 320-380 µm, práh 700-900 µm, šrouby na dveřích dotčené, mezera dveře-blatník nesedí“ - oprava po silnějším ťukanci. Počítejte s větším vyjednáváním a důkladnou mechanickou kontrolou.
• „Různý odstín víka kufru, přestřik na těsnění, zadní světlo s jiným rokem“ - zadní rána. Zkontrolujte podlaze kufru sváry, rezervu, nosníky světel.

Čemu se vyhnout a na co si dát bacha:

• Nespěchejte v dešti ani za soumraku. Vždy si vyžádejte lepší světlo nebo jiný termín.
• Nenechte se ukolébat „certifikátem z garance“ bez čtení detailů. Ověřte, co přesně zaručuje a co ne.
• Měřič, který neumí hliník, vám na BMW, Jaguary nebo moderní Škody s hliníkovými kapotami moc nepomůže.
• Nízké hodnoty (třeba 60-70 µm) můžou znamenat leštění „na krev“ - tenký lak hůře chrání proti korozi.

Vyhodnocení nálezů, vyjednávání a časté otázky (včetně checklistů)

Tady si srovnáme, co je „v pohodě“ a co už je důvod k hlubšímu šťourání nebo ke slevě. Přidám jednoduché rozhodovací scénáře, kontrolní seznamy a odpovědi na otázky, které padají nejčastěji.

Co je obvykle akceptovatelné:

• Jeden přelakovaný díl se slušným sladěním odstínu a bez tmelu. Auto v běžném provozu to potká. Žádejte malou slevu nebo potvrzení o opravě.
• Leštění a lokální spot-repair drobných škrábanců bez zřetelných hran a přestřiků.

Co je varovné:

• Více sousedních dílů s vysokými hodnotami a stopy demontáže (šrouby, panty, těsnění). Zkontrolujte geometrii, airbagy, historii.
• Nesymetrické spáry a křivě sedící díly. Může jít o konstrukční zásah do nosných částí.

Jednoduchý rozhodovací strom:

• Vše rovnoměrné, hrany čisté, bez přestřiku → pravděpodobně tovární lak → řešte běžné opotřebení, servis, cenu.
• Jeden díl 180-250 µm, ostatní OK → lokální přelak → slevit pár tisíc nebo požadovat doklad o opravě.
• Více dílů 250-350 µm + stopy demontáže → rozsáhlejší lakování → důkladná kontrola rámu/podvozku, diag, fotodokumentace nehody, větší sleva.
• Místy 500-1000+ µm → tmel → riziko horšího stáří opravy (praskliny, koroze). Zvažte, jestli o auto stojíte.

Checklist: 2min rychlokontrola na parkovišti

• Obejít auto ve 2-3 metrech, zkontrolovat odlesky a odstíny.
• Mrknout na spáry kapota-blatníky, dveře-blatníky.
• Nahlédnout pod těsnění u jedněch dveří a u víka kufru.
• Šrouby pantů u jedněch dveří a kapoty - jsou nedotčené?

Checklist: 10-20min prohlídka s měřákem

• Kalibrace přístroje na nulové destičce a referenční fólii.
• 3-5 měření na každý kovový díl, nezapomenout střechu a sloupky.
• Zvlášť zkontrolovat prahy, A-sloupky a zadní podběhy.
• Fotka štítku VIN a skel (roky). Porovnat logiku dat.

Jak s nálezem jednat o ceně:

• Ukažte konkrétní důkazy (fotka přestřiku, hodnoty z měřáku, odlišný odstín). Čísla uklidňují a působí věcně.
• Navrhněte férový odpočet podle rozsahu (viz tabulka). Když prodejce couvá, požádejte o prohlídku u nezávislého subjektu.
• Když vám řeknou „pouze kosmetika“, klidně odpovězte: „Fajn, pojďme to zvednout na zvedák a změřit prahy.“ To oddělí řeči od reality.

Mini-FAQ

Je přelak vždy špatně? Ne. Jeden kvalitně přelakovaný díl kvůli škrábanci je v pohodě. Důležité je, aby oprava dávala smysl a neskrývala strukturální poškození.

Může mít přelak i nové auto? Ano. Továrny nebo přístavy dělají drobné opravy před předáním. Proto vždy koukejte na celkovou rovnoměrnost a kvalitu, ne jen na číslo.

Jak poznám fólii/PPF vs. lak? Hledejte hrany fólie kolem hran dílů, mlhových světel, znaků. Pod nehtem cítíte přechod. PPF zvedá tloušťku jen o desítky µm a měřák plast stejně nečte.

A co keramická ochrana? Přidá jednotky µm, ale zejména mění kluzkost a lesk. Nezaměňujte to za přelak.

Lze poznat přelak z fotek v inzerci? Někdy ano - rozdílný odstín mezi díly, přestřik na těsnění, horší lícování. Bez světla a detailu je to ale loterie. Vždy si domluvte fyzickou prohlídku.

Jaké zdroje jsou v ČR k měření a historii? Nezávislé prohlídky dělají servisy a organizace typu DEKRA. Pro historii VIN a fotodokumentaci pomáhá Cebia. Výrobci (např. školící materiály Škoda Auto) uvádějí pro sériové laky rozpětí zhruba 90-140 µm, ale záleží na modelu a laku.

Pro tipy, které dělají rozdíl:

• Měřte i kolem klik a zrcátek - lakýrníci tam bojují s rozprašem.
• Hledejte prach a „rybí oči“ (drobné kruhové krátery) v laku - znak horší přípravy před nástřikem.
• Na bílé perleti porovnávejte v zářivkovém světle pod ostrým úhlem - tam odstíny „vylezou“ nejvíc.

Co když narazíte na hliník a plast:

• Hliníkové kapoty/dveře: potřebujete měřák pro neferomagnetické kovy (NF). Když ho nemáte, opřete se víc o vizuální znaky a spáry.
• Plastové nárazníky: běžný měřák je nečte - sledujte spíš přestřiky, odstín a texturu.

Co dělat po nálezu tmelu:

• Objednat zvedák, zkontrolovat nosné body, prahy, podběhy, uchycení náprav a chladiče.
• Projít geometrii náprav (protokol z moderní stolice je nejlepší důkaz rovnosti).
• Zkontrolovat funkci airbagů přes diagnostiku a vizuálně štěrbiny palubky.

Když si nejste jistí, vnímejte čas vs. riziko: jedna hodina u odborníka stojí pár stovek. Oprava špatně opravené nehody stojí často desítky tisíc. To je jednoduchá matematika.

Další kroky a řešení problémů podle situace

• Máte podezření, ale chybí měřák: půjčte si kvalitní přístroj (v Brně to nabízí více prodejen nářadí a servisů), nebo vezměte kamaráda z lakovny. I rychlá konzultace na místě stačí.
• Prodávající odmítá přeparkovat do lepšího světla nebo otevřít díly: zvedněte obočí a zvažte odchod. Kdo nic netají, nic neskrývá.
• Inzerát tvrdí „nehavarované“, přitom měření ukazuje tmel: konfrontujte jasnými daty a požádejte o snížení ceny nebo ukončete jednání. Přístup prodejce je sám o sobě vizitka.
• Hodnoty jsou nízké všude (60-80 µm), ale rovnoměrné a bez vizuálních vad: pravděpodobně důsledné leštění a tenčí čirý lak. Počítejte s citlivostí na myčky a UV, zvažte PPF/keramiku.
• Různé materiály na jednom autě pletou měření: ověřte materiál dílu (servisní dokumentace, magnetický test). Neferomagnetické díly měřte správným režimem nebo vizuálně.

Ještě jedna osobní poznámka: když mám pochybnost, vracím se k základům - rovnoměrnost, logika a příběh auta. Když mi odstíny a hodnoty vypráví jiný příběh než prodávající, odcházím. Není to o paranoie, ale o klidu při koupi. A ten je k nezaplacení.