Opel, značka, která si u nás vytvořila silné jméno, dokázala být skoro všude – na silnicích, v reklamách nebo na hasičských soutěžích. Čím nás vlastně tak fascinuje, že nás dodnes zajímá, kdo stojí za jejím volantem… tedy tím korporátním? A nebyl to žádný malý přestup: prodej Opelu je snad největší automobilová škatulata posledních dekád. Zkrátka, prodána byla značka, která byla spojená s Německem stejně jako pivo a řízek. A najednou se přepisovala někam úplně jinam.

Americko-evropské manželství a proč se rozpadlo

Od roku 1929 byl Opel pod křídly amerického giganta General Motors. Tehdy šlo o nejznámější příběh globalizace – Němci vyráběli auta, Amerika řídila finance a marketing. Některé modely byly společné pro evropské i americké trhy – pamětníci nedají dopustit na staré Kadetty, které si braly techniku z GM. Jenže jak šla léta, spojení dvou světů drhlo. Americká strategie ne vždy seděla evropským spotřebitelům, adaptace na místní trh se vlekla, peníze utíkaly. V roce 2016 skončila Opel už v 16. roce v řadě ve ztrátě – přesněji řečeno, během dvou dekád prodělal víc než 20 miliard dolarů.

Dealeři byli zmatení, zákazníci nespokojení, akcionáři naštvaní. První krizi zažily klasiky jako Astra či Corsa. Zatímco konkurence vybalila hybridy a elektroauta, Opel zaspal. Takže když v roce 2017 oznámil GM, že značku prodá, nikdo se tomu moc nedivil. Překvapení přišlo až s kupcem: francouzská skupina PSA vlastnící Peugeot, Citroën a DS. Za oba jmenované (Opel a britská sestra Vauxhall) papírově stálo 2,2 miliardy eur. Media tehdy psala o odvážném sňatku. Ve skutečnosti to mělo být hlavně o přežití.

Pod taktovkou Francouzů: nový start a realita

Když PSA přebírala Opel, šlo o záchranu, ne o oslňující byznys. Prvním šéfem německo-francouzské aliance se stal Carlos Tavares. Hned v prvních týdnech oznámil plán: rychlá návratnost, snížení dluhů a využití shodných platforem pro nové vozy. Došlo na masivní škatulata v managementu; ve vedení se objevili lidé z Peugeotu a Citroënu, kteří si vzali za cíl vyrábět za co nejméně – bez ztráty kytičky. Do tří let dostali Opel do černých čísel poprvé od začátku století.

Ruku v ruce se změnily i technické podvozky, motory a digitalizace modelů. Možná si říkáte: poznám vůbec, že je to ještě Opel? Novou Corsu sdílí s Peugeotem 208, stejně jako mokka sdílí mnoho dílů a motorů s technickými sestřičkami z PSA. Zmizela i přebujelá nabídka motorů, skončily sny o návratu „žíravého Omega“ nebo Insignie V6. Naopak se rozjelo sdílení výrobních linek, takže Astra je dnes ze třetiny Francouz, Corsu byste pár let zpět možná i zaměnili za Peugeota.

„Když nemůžete být nejlepší v každé kategorii, buďte nejlepší v efektivitě,“ řekl v rozhovoru pro Automotive News Europe Carlos Tavares, šéf tehdejší PSA a později celé skupiny Stellantis.

Kupodivu, zákazníky to příliš nerozčílilo. Pokud totiž něco sjíždělo z pásu v německém Rüsselsheimu, stále to byl pro ně Opel, i když měl pod kapotou francouzské díly. Zákazníci začali znovu brát „za své“ modely, které nabízely lepší cenu za stejnou techniku jako dražší konkurenti. Tabulka ukazuje jasný posun – v roce 2016 prodal Opel kolem 1 milionu vozů, v roce 2021 už byl skoro na 1,2 milionu (po krátkém propadu kvůli covidu). PSA si na akvizici přišla také – rychlejší návrat do zisku, vyšší marže a technologie, které se dříve v GM neprosadily.

Vznik Stellantisu: Co znamená další korporátní přeplavba?

Neuplynulo moc času a francouzská skupina PSA se sloučila do většího obra – v lednu 2021 vznikl koncern Stellantis. Pokud si říkáte, že je to prostě změna dalšího loga na papírech, popravdě je to mnohem větší třesk, než se zdá. Stellantis spojuje kromě PSA také italsko-americkou skupinu Fiat Chrysler Automobiles (FCA). Najednou byl Opel v jedné rodině vedle Peugeotu, Citroënu, Jeepu, Alfy Romeo a dokonce i Ferrari (i když to už dávno funguje samostatně).

S tím přišla i nová strategie. Stellantis tlačí sdílení technologií, společné elektrifikace a typování modelů pro různé světové trhy. Opel už není jen „německý wolfram ve francouzském šroubováku,“ ale opravdu evropská značka na steroidech. Elektromobily Opel a hybridy využívají baterie a platformy stejných sesterských firem. To šetří peníze, zrychluje vývoj a dává zákazníkům šanci koupit moderní technologie za přijatelnou cenu.

Ale svět už dnes auta nekupuje „jen podle národní vlaječky“. Zákazníci, hlavně mladší, chtějí styl, technologie, nízkou spotřebu (nebo rovnou čistě elektrický pohon). Opel to pochopil a vsadil na srozumitelný design, jednoduché konfigurace a hlavně spoustu bezpečnostní výbavy v základu. Tip navíc – podle průzkumu německého autoklubu ADAC je právě Astra (od ročníků 2019 a novější) nejspolehlivější vůz své třídy na německém trhu.

Co tahle změna vlastníka znamená pro zákazníky a trh?

Byl-li někdo skeptický, jestli Opel přežije, stačil mu pohled na silnice v posledních třech letech. Nová generace Astry i Corsy boduje v různých anketách kvality a designu, auta sbírají ocenění. Ve firmách je Opel oblíbenou volbou flotily, rodiny zase využívají slevy díky jednoduché nabídce výbav. Změnilo se i samotné vlastnictví. Pokud vás zajímá, kdo dnes přímo "drží volant" nad Opelem, je to nadnárodní gigant společnost Stellantis. V čele je stále Carlos Tavares, který se stal symbolem chladné efektivity, ale zároveň nového větru v plachtách starých značek.

Opel se už dávno nebojí měnit. Však sám aktualizoval logo (a tím pádem i celou identitu): minulá blesková insignie vystřídala hranatější a modernější varianta. V nabídce přibyly první ryzí elektromobily s označením „Electric“, které se chlubí dojezdem přes 400 km na jedno nabití. Servisy zažívají menší šok – místo vyměňování turbodmychadel se přechází na diagnostiku baterií a softwarové updaty. Manuální převodovky mizí, automat se stává samozřejmostí.

A co čekat dál? Opel představil do roku 2028 plán vyrábět výhradně elektromobily, což je posun, který by starý GM vlastník nikdy nezkousl. Nejoblíbenější modely jako Mokka nebo Combo přecházejí na elektrické platformy rychleji, než by kdo čekal. Ačkoliv znalci někdy nadávají na „francouzské srdce v německém těle“, čísla ukazují, že spolupráce Opel–PSA–Stellantis nastartovala druhý život značky.

• Pokud chcete dnes sestavit flotilu firemních aut, Opel patří díky sdíleným technologiím mezi nejvýhodnější.
• Zákazníci oceňují jednoduchý výběr: méně motorů, více základní výbavy.
• Záruka je standardně krátká (2 roky), ale díky kvalitním hybridům a elektromobilům klesá nutnost servisu.
• Nové elektrické Oply jsou ideální pro městský provoz a firemní rozvoz.
• Prozatím jsou ceny Opelu nižší než konkurenčních elektromobilů od VW či Renaultu.

Lidi se často ptají, jestli tahle korporátní proměna nese dobře. Řečí čísel i reality silnic – vypadá to, že dřív riskoval Opel zánik. Dnes má zázemí, nové technologie, know-how evropské i americké školy a hlavně k tomu pořád přidává ten svůj osobitý „německý přístup“. Kdo koupil Opel? Dnes už za volantem sedí Stellantis. A rozhodně jede rychleji, než čekal sám Opel před deseti lety.