Některé značky aut jsou něco jako šampaňské mezi nápoji. Když zazní Maybach, představím si hned dlouhou kapotu, vůni kůže, šeptání tichého motoru a pocit, jako by člověk poprvé obul papuče s pamětí na chůzi. Jenže kde se tohle všechno rodí? Odpověď najdeš hluboko v Německu, mezi tradičním řemeslem a moderní technologií, kde se každý Maybach skládá víc rukama než roboty. Věděl jsi třeba, že na jednom autě Maybach pracuje celkem kolem 200 hodin čistého času, než spatří světlo světa? Přes tolik detailů, ladění a osobního dohledu neprojde ani kávovar v místní kavárně.

Maybach a jeho místo v automobilové historii

Maybach má kořeny hluboko zakořeněné v německé technické tradici. Už v roce 1909 založil Wilhelm Maybach se svým synem firmu Maybach-Motorenbau GmbH. Původně se soustředili na letecké motory, ale už v roce 1919 přišel první luxusní vůz Maybach W3. Možná ti zní povědomě spojení se značkou Mercedes-Benz. K tomu došlo až začátkem 60. let minulého století, postupně přebral Mercedes-Benz veškerou agendu a značku na několik desetiletí pohřbil. To se změnilo v roce 2002, kdy Maybach vstal z popela, tentokrát jako synonymum extrémního luxusu pod křídly Mercedesu.

A teď upřímně – Maybach je dnes něco jako Rolls-Royce pro ty, co nechtějí přitahovat tolik pozornosti, nebo pro klientelu, která v tom vidí styl i funkčnost. Třeba ruský prezident má Maybach rád, ale radši s tmavými skly a maximálním zabezpečením. I díky tomu ztrácí Maybach tu typickou okázalost a staví víc na eleganci skryté v detailu. I filmoví hrdinové, jako třeba James Bond, se objevili v kabině Maybachu. Značka v posledních letech experimentovala i s elektrickými prototypy a dokonce nabízela limitované edice modelů S 650 Cabriolet.

Zajímavost: Největší Maybach, jaký byl kdy vytvořen, je koncept „Exelero“ – dvoudveřové kupé s motorem V12 biturbo o výkonu více než 700 koní. Jeden z jeho majitelů? Prý rapper Birdman, který si ho pořídil za víc než 7 milionů dolarů.

Samotné jméno Maybach dnes zákazníci znají především díky modelům Mercedes-Maybach S, GLS nebo limitovaným edicím v provedení "Edition 100". Ale to je jenom špička ledovce celého příběhu...

Kde konkrétně vznikají vozy Maybach

Německo je země detailů, kde se pivo točí do přesně vysokého skla a auta skládají jako precizní origami. V případě Maybachu všechno začíná v Sindelfingenu, což je moderní srdce automobilky Mercedes-Benz. Továrna Sindelfingen patří mezi největší a nejmodernější automobilové komplexy na světě. Výroba Maybachů tu probíhá v podstatě odděleně od běžné produkce Mercedesů, přestože některé základní platformy (například třídy S nebo GLS) sdílí i běžné limuzíny.

Tenhle komplex je hotová vesnice, kde můžeš vidět všechno od laboratoří, přes testovací dráhy, až po ruční šití kožených sedaček. Specialisté mají vlastní týmy, které se starají o výrobu Maybachů v tzv. manufaktury. Každý Maybach prochází dozorovanou ruční výrobou, kde si zákazník může vymyslet i ty nejbláznivější nápady na interiér. Chceš růžové prošití na bílém kůži? Není problém. V některých případech dokonce nechává Mercedes-Benz instalovat vlastní ledničku na šampaňské podle přání klienta. 

Jde tu o prestiž – Maybach z továrny v Sindelfingenu musí projít nejen vizuální kontrolou, ale taky akustickými zkouškami, testování pohodlí, bezpečnostními zkouškami a nakonec se projede na tovární trati. Chtěl jsem si jednou zažít, jaké to je, tak jsem se na vlastní oči podíval na video z výroby S Maybach – fascinující, kolik rukou a očí kolem jednoho auta projde, než vůbec opustí halu.

Maybachy prochází ještě jedním speciálním střediskem nazývaným “Center of Excellence”, což je v podstatě VIP sekce továrny – tam, kde se maká nejvíc na detailech a ladí se poslední švy, povrchy nebo elektronika přesně podle přání klienta. Odtud pak auto míří rovnou za svým majitelem, často ve speciálně připraveném transportu, který připomíná spíš cestu uměleckého díla než běžného automobilu.

Co dělá výrobu Maybachu tak speciální?

Není to jen o motoru, luxusu nebo cedulce na volantu. Celá filozofie výroby Maybachů stojí na tom, že zákazník nemá být jeden z tisíce, ale spíš jako někdo, kdo si diktuje pravidla sám. Proto v Sindelfingenu probíhá tzv. „one-man-one-engine" filozofie, kdy některé motory montuje konkrétní technik od začátku do konce a podepisuje se pod svůj výtvor na zvláštní cedulku. 

Při návštěvě výrobní linky jsou zaměstnanci školení nejen na řemeslo, ale třeba i na způsob komunikace s VIP zákazníkem. Pracuje se s pravou kůží, která je opravdu velmi pečlivě vybíraná – jednou mi Radka říkala, že na jednom Maybachu můžeš najít až 16 vlastních kusů kůže ze speciálního evropského skotu. Ale nejde jen o čalounění: zakázkové dřevěné obklady jsou kompletované ručně a často trvá několik dní, než se sestaví jedna sada, která sedí svými žilkami jedno k druhému. Každý chromovaný detail se kontroluje a leští ručně, což významně prodlužuje dobu výroby, ale výsledek opravdu stojí za to.

Zajímavé je, že modely Maybach se často liší i podle trhu a někdy vznikají rovnou v limitovaných kusech, včetně odstínů karoserie, použitých materiálů nebo technických vychytávek. Pokud máš zájem o úpravy – například speciální bezpečnostní balíček proti útokům či další netradiční výbavu pro rodiny s dětmi nebo se psem Maxem – mají specialisté ze Sindelfingenu připravené katalogy plné téměř všech myslitelných možností. 

Svět Maybachu je svět dokonalosti v detailu: třeba se oranžová nit kombinuje se zelenou, podle vkusu klienta, nebo si někdo přeje interiér s motivem svého oblíbeného obrazu. Samotná sestava auta zabere i několik měsíců od zadání objednávky do finálního předání v luxusním show roomu nebo přímo na zámku majitele.

Zákulisí a další zajímavosti: Jaký je život s Maybachem?

Víc než auto – tak by se dal Maybach shrnout. Pro běžného smrtelníka často nepochopitelné, pro toho, kdo ochutná i kousek téhle atmosféry, už většinou cesta zpět neexistuje. Jenom servis na Maybachu – nejen v Německu, ale i v Praze – vyžaduje specialisty, kteří dostávají zvláštní školení. Není neobvyklé, že technik má vlastní pověření a každý zásah je evidován do centrální databáze kvůli záruce. To není jako nechat si vyměnit olej v garáži na sídlišti.

Zajímavé je, že v Německu nebo třeba ve Švýcarsku si zákazníci často domlouvají i návštěvu továrny, kde si mohou sami překontrolovat krok po kroku vznik vlastního vozu Maybach. Výrobce nabízí i pronájmy na speciální akce, s řidičem vyškoleným v běhu na červeném koberci, takže někdy zažiješ, že Maybach zaskočí i třeba pro prezidenta nebo státní návštěvu, a po pár dnech opustí zámek nenápadně stejně jako přijel.

Nedávno jsem četl, jak se ve světě Maybachů „vymýšlí budoucnost“ – Mercedes-Maybach pracuje na elektrickém SUV, které má překonat požadavky dnešních VIP klientů. Pracuje se tu s umělou inteligencí, masážními sedadly upravovanými na míru nebo s vlastní ochranou soukromí díky stmívacím sklům na povel. Jedním z dalších lákadel je digitální klíč, který umí rozpoznat majitele podle hlasu nebo otisku prstu. To mi připadá jako z jiného světa, hlavně kdyby Max jednou omylem načechral sedačku packou.

Ano, Maybach je pořád auto. Jeho údržba vyjde draho, často přes 50 000 korun ročně jen na základních servisech. Pojištění šplhá výš než průměrný plat a za výměnu speciálních pneumatik zaplatíš klidně stejně jako za dovolenou v exotice. Na druhou stranu – když se člověk sveze v Maybachu, pochopí tu cenu za diskrétní komfort a klid. Není to auto pro každodenní dojíždění, ale spíš zážitek pro výjimečné chvíle, na které člověk jen tak nezapomene.

Když projíždíš nočním Brnem nebo třeba centrem Berlína v novém Mercedes-Maybach S Class, poznají tě jen ti, kteří autům opravdu rozumí. Všichni ostatní tě jen zahlédnou, jak ve stínu města proplouváš ve své tiché bublině. 

Možná se Maybach nikdy nedostane do garáže každého, ale jeho kouzlo, precizní výroba a unikátnost z něj dělají skutečný klenot automobilového světa. Ať už sníš nebo jen obdivuješ, teď už víš, kde se rodí tenhle symbol luxusu – v srdci německé továrny, ručně, s respektem ke každému detailu.